Aktualizace:
28. října 2018
Historie

Jak jsme začínali (1945)

Z kroniky 1. oddílu skautů:
"V neděli dne 6. srpna 1945 se coural King, jinak František Bím, po ulicích města „Vrchlábe“, a nemaje nic na práci jen tak z dlouhé chvíle si kopal do šutrů prašných ulic. Najednou uviděl div. Menší, těla urostlého, spíše baňatý chlapeček v kroji junáckém jde ulicí Pražskou. Pozdrav dvou neznámých bratří a již je vidíme v živém hovoru. Najednou kde se vzalo, tu se vzalo, dlouhé bidlo! Ba ne! To další bratr potkav naši dvojici ji skautsky zdraví a hned se představí:“Josef Nehyba z Prahy.“ King i Tučňák potěšeni přijmou Josku do svého středu a pak v několika minutách je junácký oddíl založen."

Během jednoho týdne se do nově založeného oddílu přihlásilo 11 skautů, kteří již 12. srpna 1945 uskutečnili první výlet do údolí Labe. V září téhož roku se do oddílu hlásí celá řada chlapců mladších 11ti let, a proto je založena družina Lišek, z níž se záhy stane 2. smečka vlčat (má 15 členů).
Již k 1. listopadu 1945 se oddíl, ve kterém je 29 členů a 3 činovníci, dělil na 3 družiny:
Kamzíci, Bobři, Racci

Založení střediska

Ke vzniku střediska jsou zapotřebí 3 fungující oddíly. 18. září 1945 vznikl v pořadí již třetí oddíl ve Vrchlabí, kterým byl oddíl skautek. Tato skutečnost umožnila, aby bylo 20. září 1945 založeno středisko. Prvním střediskovým vůdcem se byl zvolen novopacký skaut, bratr Václav Jirásko.
Ve dnech 20. - 27. října 1945 je uskutečněn první rádcovský kurz.
Od 3. prosince 1945 vystupuje vrchlabské středisko pod (střediskovou radou schváleným) názvem „Krakonoš“. Na této památné střediskové radě předal střediskový vůdce, bratr Václav Jirásko, znění pokřiku 1. oddílu skautů, který se stal též střediskovým pokřikem:

My junáci - Vrchlabáci
Krkonoše domov náš,
Chcem tu držet vlasti stráž!

Jako střediskový pokřik jej v trochu upravené formě používáme dodnes:

My junáci - Vrchlabáci
Krkonoše domov náš,
V přírodě držíme stráž.

Bratr Václav Jirásko, zakladatel a první vůdce střediska, odchází 1. dubna 1946 plnit vojenskou povinnost. Novým vůdcem střediska je zvolen bratr Alois Říha - Racek, který přišel do Vrchlabí z Opočna. Za skautskou činnost byl během války gestapem odvlečen do koncentračního tábora.
První skautské tábory proběhly v červenci roku 1946 na Dívčích lávkách u Špindlerova Mlýna. Prvního běhu se zúčastnilo 25 skautů a vlčat. Bylo odpracováno 266 brigádnických hodin při sušení sena a značení turistických cest. Po skautech tábořily v tomto táboře skautky a světlušky v počtu 22 osob.

V říjnu roku 1946 vznikl ve Vrchlabí 5. oddíl vodních skautů pod vedením bratra Josefa Matysky a jeho zástupcem Josefa Šimona - Šedáka. Oddíl se dvěma družinami (Vlci a Delfíni) má hnedle 16 členů.
9. května 1947 se vzdává funkce vůdce střediska Alois Říha - Racek, který je vážně nemocen v důsledku dlouholetého věznění v koncentračním táboře za 2. sv. války. Svou funkci předává nově zvolenému bratru Ladislavu Křížovi - Lawayzovi. Politické události měly také vliv na fungování střediska. Během roku 1948 ochabuje činnost jednotlivých oddílů a roku 1949 středisko postupně zaniká úplně.

Počátky dívčího skautingu ve Vrchlabí

18. září 1945, kdy se sešlo několik prvních sester, byl založen 3. oddíl skautek. První vůdkyní oddílu se stala sestra Jarča Šindelářová a její zástupkyní se stala sestra Irča Pilná. Mají 3 základní družiny:
Lišky, Vlaštovky a Veverky

Už v listopadu 1945 vzniká roj světlušek, neboť se do oddílu skautek hlásí mnoho nových mladších dívek. Vedení roje se ujímá sestra Hana Bartoníčková - Baby.

Koncem roku 1946 odchází z Vrchlabí zakladatelka oddílu skautek Jarča Šindelářová a dalšího vedení se ujala ses. Irča Pilná. Přišel však únor 1948 a s ním i postupné rušení oddílu a následný zánik střediska. Duch Pražského jara roku 1968 přinesl i obnovení dívčího skautingu ve Vrchlabí. Tentokrát se vedení oddílu ujala sestra Julie Vališková - Šipka. Činnost oddílu bohužel trvá jen dva roky a koncem roku 1970 jeho činnost opět končí.

Vlčata ve Vrchlabí

Do 1. oddílu skautů se hlásí mnoho chlapců mladších 11 let a tak je při 1. oddíle již v září 1945 založena družina Lišek složená pouze z vlčat. 15. září 1945 se tato družina oddělila a vzniká tak 2. smečka vlčat pod vedením akély Jarana Skalického a jeho zástupce Zdeňka Bartoníčka. Rok 1947 byl rokem rozkvětu smečky - díky velkému počtu nováčků je založena 6. smečka vlčat pod vedením bratra Emila Kafky - Skafandra. Roku 1948 obě smečky zanikají. Po dlouhých 20 letech odmlky je roku 1968 činnost smečky znovu obnovena. Vedení se ujal Bohuslav Adamec - Bob a jeho zástupcem se stal bratr Zdeňěk Matoušek - Mates. Smečka vlčat si pod zručným vedením bratra Boba obstarala podsady ke stanům na tábor, který byl roku 1969 pod hradem Frýdštejnem. Velice úspěšným byl pro smečku rok 1970. Na začátku tohoto roku se jim podařilo vyhrát zimní junácké přebory v Jáchymově. Z prvního místa v okresním kole ve Dvoře Králové nad Labem o „Totem náčelníka“ postoupila vrchlabská vlčata do krajského kola v Potštejně, kde získali bronzovou medaili. Za odměnu pak absolvovala vítězná hlídka vyhlídkový let nad Krkonošemi.
V létě téhož roku uskutečnili poslední vlčácký tábor s názvem „Tábor naděje“ v Tužíně u Jičína. Po ukončovacím táborovém ohni ve Vejsplachách byla smečka rozpuštěna a bratr Bob pečlivě zabalil oddílovou vlajku do igelitového pytle a uložil ji do tajné skrýše pod střechou svého domku.

Začínáme podruhé (1968)

V dubnu 1968 píše bratr Alois Říha - Racek do kroniky 1. oddílu skautů:
„Dílo dobrých lidí nikdy nezaniká, opět po dvaceti letech obnovujeme Junáka.“


Vůdcem střediska byl znovu zvolen bratr Alois Říha - Racek. Opět se však projevily jeho zdravotní potíže získané pobytem v koncentračním táboře a tak záhy předává vedení střediska bratru Mirkovi Medřickému - Kolibříkovi. Již v květnu roku 1968 znovu obnovuje činnost 1. oddíl skautů pod vedením Josefa Pacnera. Nezahálí ani Bohuslav Adamec - Bob se Zdeňkem Matouškem - Matesem a s chutí se vrhnou do obnovy 2. smečky vlčat. Vzniká 3. oddíl skautů, který vede tandem bratrů Josefa Šimona - Šedáka a Jiřího Pavlíčka - Rana. Činnost také obnovily vrchlabské skautky a světlušky hlavně díky osobě Julči Vališkové - Šipky. Středisko v této době čítá krásných 150 členů.
Roku 1969 bylo možné zastihnout všechny oddíly střediska na střediskovém táboře pod hradem Frýdštejnem ve Voděradech. V roce 1970 se na svém posledním táboře sešla již pouze 2. smečka vlčat v Tužíně u Jičína. Roku 1970 zaniká v duchu nastupující Husákovy normalizace činnost vrchlabského střediska, aby byla po dlouhých 20 letech znovu - potřetí a snad již navždy obnovena.

Začínáme potřetí a snad již naposled

Na 12. ledna 1990 byla svolána zahajovací schůzka bývalých skautů a skautek do budovy vrchlabského gymnázia. Stalo se tak na podnět bratra Bohuslava Adamce - Boba. Ten již koncem roku 1989 vytiskl a vylepil desítku plakátů, které vyvěsil po celém městě. Plakáty vyzývaly k obnovení skautské činnosti ve Vrchlabí a informovaly o již zmiňované schůzce. Tohoto památného dne se sešlo 22 bývalých skautů a skautek, aby potřetí a snad už naposledy obnovili činnost našeho střediska "Krakonoš" Vrchlabí.

18. ledna 1990 byla provedena volba první střediskové rady do jejíhož čela byl jednomyslně zvolen bratr Bohuslav Adamec - Bob. Již za krátkou dobu existence střediska (7. února 1990) byl zahájen rádcovský kurz jednak pro nové rádce družin, ale i vedoucí jednotlivých oddílů, kteří neměli možnost se jakkoliv jinak ve skautské činnosti vzdělávat. Na závěr kurzu byla provedena výprava s praktickými ukázkami skautské praxe.

První větší akce střediska pro vrchlabskou veřejnost - filmové představení s názvem "S kamerou napříč Vrchlabím" vzbudila velký zájem. Při promítání filmů byla na vrchlabské Střelnici uspořádána malá výstavka skautské práce a činnosti z minulých let. Řadu věcí se podařilo uchovat jen díky některým obětavým bratrům. Činnost šesti skautských oddílů chlapeckého a šesti dívčího kmene byla obnovena v květnu 1990. K 1. červnu 1990 bylo na středisku registrováno 174 členů. V měsících červenci a srpnu 1990 proběhla velká akce na rekonstrukci kluboven v objektu autokempu v Sukově ulici. Dům byl v dezolátním stavu a uvažovalo se o jeho zbourání. Došlo k výměně střešní krytiny, úpravě komínů, vymalování apod. Klubovny pro naši činnost byly vybudovány téměř z ničeho. V září roku 1990 pořádá středisko Krakonoš další rádcovský kurz pod vedením bratra Josefa Šimona - Šedáka. Veřejný slavnostní táborový oheň k 28. říjnu, konaný 27. října 1990, vzbudil veliký zájem veřejnosti i rodičů. Důležitost skautského hnutí ve Vrchlabí podpořila i návštěva starosty města - pana Ing. Krejčího a předsedy ORJ Trutnov - bratra Zdeňka Rückera - Šamana. Rok 1991 byl věnován přípravě střediskového tábora, který se uskutečnil v červenci tohoto roku na Horním Bradle. Byl nazván táborem "Velké zkoušky" a táborníci zde dostávali do krve skautské znalosti. Diferenciace názorů mezi mladší a starší generací jednotlivých činovníků střediska vedla k odchodu velké části věkem mladších činovníků. Roku 1992 tak na středisku zůstaly tyto oddíly:

1. oddíl skautů – "Jednička"
vedení se ujal Josef Šimon - Šedák
2. smečka vlčat
vůdcem Bohuslav Adamec - Bob
1. roj světlušek
vedení se ujala Marie Míčová - Madla
5. oddíl skautů – "Permoník"
vůdcem Vlastislav Budín - Akela

Roku 1992 jsme získali chatu na Pecce, kde se od tohoto roku pravidelně konají naše tábory
O šest let později byla do čela střediskové rady zvolena sestra Jana Ponikelská - Smíšek. Postupně však opět narůstají rozpory mezi mladšími činovníky a těmi staršími, vedenými bratrem Bobem. Tento rozpor vyvrcholil v roce 1999, kdy chce starší část činovníků střediska odejít do nově vznikající organizace - Skauti ABS. Mladší činovníci střediska to odmítají, avšak staří činovníci pod vedením bratra Boba odcházejí ze střediska. Do čela střediska je zvolena sestra Jitka Hradecká.
Logo Krakonoš Nacházíte se na oficiálních internetových stránkach skautského střediska Krakonoš Vrchlabí.
All Original Content is copyright